Vratič obecný (Tanacetum vulgare)

Léčitelství a klasická medicína

Používání vratiče pro lékařské účely má dlouhou historii. Nejstarší dochovaný záznam v tomto smyslu pochází ze starověkého Řecka. Později, v 8. století našeho letopočtu, byl mimo jiné pěstován v bylinných zahradách římského císaře Karla Velikého a mnichy v benediktinském klášteře v Sankt Gallenu.

Drogou rostliny jsou nakvétající nať, listy a květ, které se získávají ve volné přírodě, nebo v omezeném rozsahu pěstováním. Sběr probíhá za sucha, v době maximálního květu rostliny (tj. červenec až září/říjen), načež se rostlina rychle suší ve stínu. V případě použití sušičky ovoce či jiného zdroje umělého tepla nesmí teplota překročit 35 °C.

Pro své výrazné baktericidní a anthelmintické účinky vratič pomáhal v léčbě proti střevním parazitům (škrkavky, roupi), tedy k odčervení. Za tímto účelem byl u lidí používán ještě počátkem 19. století, přičemž ve veterinárním lékařství se stále používá. Jelikož způsobuje překrvení malé pánve a pánevních orgánů, byly jeho vysoké dávky již od dob středověku používány (a zneužívány) jako abortivum k vyvolání interrupce (umělého přerušení těhotenství). U malých dávek paradoxně panovala představa, že naopak podporují početí a snižují riziko potratu. Mimo to jej lidé užívali k léčbě zažívacích problémů, horečky, ran, žaludečních vředů, zácpy, hysterie, hepatitidy a podpoře pravidelné menstruace. Abatyše Hildegarda z Bingenu (1098-1179) používala listy vratiče k léčbě zbytnělé prostaty starších mužů. Severoamerický indiánský kmen Šajenů označoval vratič za "žlutou medicínu" a podával čaj z listů a květů těm, kteří se cítili slabě. V českém herbáři z roku 1899 se v souvislosti s vratičem píše: "Listy dávají se do piva místo chmele; dává se za lék při špatném zažívání, dně, vodnatelnosti a blednici. Také proti škrkavkám u dětí. Proti bolestem v kloubech dělají se koupele z listí, nati, květů i semen rostliny té."

Vzhledem k obsahu jedovatých silic, zejména thujonu, může vnitřní užití vratiče přivodit překrvení orgánů v břišní dutině, závratě a křeče. Nadměrná konzumace způsobuje závažnou otravu, která může skončit smrtí. Při otravě dochází k silnému dráždění sliznice trávicí soustavy, zvracení, průjmu, již zmiňovanému překrvení malé pánve, zúžení zorniček, zpomalení tepu i dýchání, zduření rtů, poškození ledvin, jater, centrální nervové soustavy, a v nejzazším případě k smrti v důsledku útlumu dechového centra. První pomoc v případě otravy spočívá ve vyvolání zvracení, podání živočišného uhlí a vyhledání lékařské pomoci.

S ohledem na to, že je účinná látka drogy příliš blízká dávce toxické, se od jeho vnitřního užívání ustoupilo a nedoporučuje se. Výjimku tvoří roztoky pro potřeby homeopatie. K vnějšímu užití se však pro jeho silné antibiotické a antirevmatické účinky používá i nadále (ať již jako mast, či odvar pro potřeby koupele). Mezi příklady aplikace patří nehojící se rány či ruce a nohy postižené revmatoidní artritidou. Koupel by neměla přesáhnout 15 minut. Osvědčily se též masáže revmatismem postižených svalů nebo kloubů s přídavkem vratiče. Uplatnění bylina našla i v kosmetice, a to při napařování bledého a unaveného obličeje. Vratič obecný se stále používá v některých léčivech a v lékopisu Spojených států amerických je uveden pro léčbu nachlazení a horečky.